První volejbalové kroky

Příběh, dnes již fenomenálního hráče, se začal psát na konci osmdesátých let na jihovýchodě Kuby ve městě Guantanamo. Místo je pro celý svět známé spíše jako místo americké vojenské námořní základny, s neblaze proslulou věznicí pro teroristy.

Kvůli volejbalu musel opustit rodné město a vydat se do hlavního města karibského ostrova, do Havany. V metropoli proslulé po slavném kubánském diktátorovi Fidelu Castrovi, hrál za tým Capitalinos. Klub, který mimo jiné vychoval i další světovou hvězdu Wilfriedo Leóna. Odtud také v necelých osmnácti letech zamířil na svůj první zápas za národní tým. Členem reprezentace a zároveň kapitánem byl od roku 2005 až do úspěšného Mistrovství světa 2010, kde Kubánci dokráčeli až do finále.

Foto: gettyimages.com

Emigrace a první italská zastávka

Simona jakožto člena All-star týmu MS, zlákala možnost zahrát si v nejprestižnější lize světa, v té na Apeninském poloostrově, ale kvůli tomuto snu musel ze své rodné země, kde stále trvá komunistický režim a kde se dříve neumožňovalo sportovcům působit v zahraničí, emigrovat a vzdát se reprezentace na dlouhou dobu. Po roce od emigrace, kdy kvůli pravidlům kubánské volejbalové federace nesměl „za trest“ hrát, vyslyšel vábení Piacenzy, kde tenkrát hráli hvězdy jako Samuele Papi, Hristo Zlatanov, Alessandro Fei a mladý teprve dvaceti čtyřletý Luciano De Cecco. Za dvě sezóny s italským klubem dokázal vyhrát Italský pohár, dokráčet do finále Ligy a triumfovat ve Vyzývacím poháru, ve kterém v semifinále vystavili Italové stopku skvěle hrající Dukle Liberec. Simon se mimo jiné ve svém prvním italském angažmá zapsal do historie výkonem při fyzických testech. Na „měřáku“ se dotkl neuvěřitelné hodnoty 389 cm! Na nějakou dobu byl tento výkon světovým rekordem.

Foto: Cev.lu

Cesta za volejbalovou exotikou

Po dvou letech v Itálii si „střihl“ podzim sezóny 2014/15 v Katarském Al Rayyan S.C. Mezi jeho spoluhráči byl dynamický Bulhar s dynamitem v paži, Matey Kaziyski a také Brazilec, bývalý hráč Trentina, nahrávač Raphael Vieira de Oliveira. Al Rayyan v této sezóně skončil druhý na Mistrovství světa a opanoval domácí soutěž a z klubového světového šampionátu přivezl stříbro. Simon sice má v životopise napsáno, že je držitelem zlata z Katarské ligy, ale k němu přispěl pouze účastí v podzimní části. Na Nový rok se totiž přesunul na Korejský poloostrov, konkrétně do jeho jižní části. Ve městě Ansan bavil fanoušky v barvách organizace jménem OK Savings Bank Rush & Cash a to na pro něj neobvyklém postu „účkaře“. Jak řekl v rozhovoru pro známý web WorldofVolley: „Sám jsem si řekl, že chci zkusit hrát na postu univerzála, protože párkrát jsem na tomto postu trénoval a nebyly to z mé strany špatné výkony“. Spousta lidí se divila proč se vydal hledat volejbalové štěstí až do daleké Asie. Důvodů bylo víc. Ansanský klub byl totiž jediný, který mu nabídl možnost hrát na jiném postu než blokařském a také čísla na výplatní pásce nebyla úplně zanedbatelná. Posledním důvodem byly neshody s realizačním týmem v Katarském klubu. Korejci na něm hru postavili, a to přineslo ovoce. Ve dvou po sobě jdoucích sezónách dokázali získat dva tituly mistra v domácí lize a navrch k tomu Simon přidal cenu pro nejlepšího univerzála soutěže. V Koreji liga končila už na konci března, a tak se rozhodl si ještě na konci své druhé sezóny přivydělat nějakou tu „zlatku“ dohráním katarské soutěže. Jeho kroky tentokrát ale mířily jinam, do dnes již neexistujícího klubu El Jaish SC. Tam střídal posty jak blokaře tak „účka“ a dosáhl na čtvrté místo v lize, druhé místo v Emir Cupu a výčet trofejí završil druhým místem v Crown Prince Cupu.

Foto: Facebook Robertlandy Simon

Úspěchy v rytmu brazilské samby

Po letech, které strávil v ne příliš známých soutěžích se rozhodl pro nabídku ze země olympijských vítězů, Brazílie. Jeho stanicí se na dva roky stal fenomén místního klubového volejbalu, klub z města Contagem, Sada Cruzeiro Volei, kde již několik let hrál jeho velice dobrý kamarád, Kubánec s brazilským občanstvím, Yoandry Leal Hidalgo. V jeho dresu triumfoval dvakrát v Lize, jednou v domácím v poháru a jednou dokonce na klubovém Mistrovství světa, kde ve finále přemohl se svými spoluhráči ruský Zenit Kazaň. Jihoamerické angažmá mu vyneslo mimo jiné i několik trofejí. Tak kupříkladu plaketu pro nejlepšího podavače v brazilské Superlize a cenu pro nejlepšího blokaře MS klubů.

Foto: Facebook Robertlandy Simon

Návrat do vytoužené Itálie

Brazílie tajně doufala, že se jí podaří získat Simona do svého národního týmu tím, že by obdržel její občanství. Simon má totiž za manželku Brazilku s italským pasem. Kubánec se ovšem rozhodl jinak a chtěl se kvůli rodině přesunout do Itálie, do Civitanovy, aby se jeho dcera narodila na Apeninském poloostrově, a také ho lákala šance nepřerušit spolupráci s přítelem Lealem, který se do středomořského státu vydal. Měl však smlouvu ještě na jeden rok, Cruzeiro ho nechtělo pustit a žádalo tučné odstupné za předčasné ukončení kontraktu. Média hovořila až o čtyři sta tisících dolarech. Do tahanice se zapojila i Civitanova, ovšem dlouho trvající spor, ve kterém nejsou známy podrobné detaily, vyřešil až sám Simon a v červnu 2018 se oficiálně stal hráčem Cucine Lube Civitanova, ve kterém působí doposud.

Foto: VOLLEY Times

Druhé Italské angažmá mu přineslo například opětovné shledání s bývalým spoluhráčem z kubánského národního týmu Osmanym Juantorenou, narození dcery a trofej z prestižní Ligy Mistrů i italské A1, kde patří mezi osobnosti soutěže. V současné době působí v Lube již třetím rokem. Mezi jeho spoluhráče patří Čech Jan Hadrava. Zajímavostí je, že postupem času se z italského velkoklubu stala taková menší kubánská „kolonie“. Počet hráčů s místem narození na Karibském ostrově je aktuálně čtyři. Lube se v letošním ročníku Ligy mistrů i Italské ligy prezentuje dobrými výkony.

Návrat do národního týmu

Po dlouhých devíti letech od útěku z rodné země, a po pokusech začlenit se do „nároďáku“ Kanady nebo Bulharska, se Simon vrátil do kubánského národního týmu. Stalo se tak v létě 2019 před turnajem NORCECA, což je mistrovství pro reprezentace ze Severní, Střední Ameriky a Karibiku. Kubánci tento šampionát ovládli a na navrátilce Simona „zbyla“ cena MVP. V Olympijské kvalifikaci na Hry do Tokia se svým týmem bohužel neuspěl, když v rozhodující bitvě o postup podlehl Kanadě dva tři na sety. Rozhodně by se volejbalový příznivci z celého světa nezlobili, kdyby se objevil pod vysokou sítí na dalším Světovém šampionátu a rozdával bloky na potkání. Dle mého názoru se po světových volejbalových arénách momentálně nepohybuje blokař lepších kvalit.

Foto: Volleyball.it 

Robertlandy Simon Aties:

Národnost: Kubánská

Pozice: Blokař

Datum, místo narození: 11.6. 1987, Guantánamo

Výška: 208 cm

Smečařský, blokařský dosah: 389 cm, 350 cm

Klub: Cucine Lube Civitanova

Autor: Vladimír Mikulenka