Za celou naší redakci přejeme vše nejlepší k narozeninám.


Martine, když jsi v Nancy podepisoval, říkal jsi, že vstupuješ do tříletého projektu, který má vrcholit postupem do PRO A? Jak to vypadá?
První sezona byla těžká, byla spíše adaptační. Hned ze začátku jsme přišli o oba smečaře, a navíc ve druhé lize hrála Paříž, takže byl favorit jasný. Druhý rok mě mrzí daleko víc, jelikož jsme skončili druzí o jeden bod. Dvě kola před koncem soutěže byla liga z důvodu koronaviru ukončena a přišli jsme o šanci bojovat o postup. Letos budeme o postup bojovat zas!


Martin Hroch vloni, stejně jako Ty, přišel o postup vinou předčasného ukončení sezony. Letos je už systém nachystaný na všechny alternativy?
Letos byla ve Francii ustanovena speciální komise, která kontroluje vydaná pravidla. Musíme odehrát 75 % zápasů. V případě přerušení play off by se opět započítávaly celosezónní výsledky.


Změnil se Tvůj tým oproti loňsku, nebo se snažíš hráče moc neobměňovat?
Tým se oproti loňsku nezměnil, snažil jsem se ho spíš vhodně doplnit. Shánět dobré hráče do druhé ligy není jednoduché, můžeme dobře zaplatit maximálně dva a PRO A je přeci jen větší lákadlo.


Manažer biatlonové reprezentace Hamza řekl, že i když je samozřejmě momentální situace pro sport devastující, jejím pozitivem je, že zase narovná platové prostředí. V posledních 5 letech byli sportovci nesmyslně přepláceni, a to rozhodně ne kvůli jejich kvalitě. Mohli si za to samotní manažeři/kluby, kteří takové prostředí vytvořili.


Myslíš si tedy, že koronakrize, která má určitě vliv na rozpočty, zapříčiní, že týmy, respektive jejich vedení, budou pečlivě vybírat, koho budou chtít opravdu dobře zaplatit?
Krize ovlivňuje všechny sporty, a to i ty velké jako je fotbal a hokej. Sleduji, jak má problémy s rozpočtem například i velkoklub Barcelona.  Letos do Francie přišlo 25 Brazilců, přišli Argentinci, protože v Brazílii liga zkrachovala. Pro Evropany je daleko méně míst, nebo hrají za směšný plat, což si do loňska nedokázali představit. Na druhou stranu vždycky budou kluby, které si dovolí hráče přeplácet a následky koronaviru vůbec nepocítí.


Reprezentace mužů bude v příštím roce hrát mistrovství Evropy na domácí půdě, jak hodnotíš naše vyhlídky? Myslíš, že takto velká akce může podpořit zájem o volejbal, například jako MS basketbalu v Číně, kdy Češi na chvíli zfanatizovali celý národ svými výkony?
Otázka je, jestli se mistrovství Evropy bude hrát a doufám, že ano a že budou přítomni diváci. Plná hala, která bude podporovat náš tým, to je obrovská euforie, která může hráče dotlačit k nadstandartním výkonům. Volejbal bude jednoznačně víc medializován a měla by to být dobrá reklama. A v co velmi věřím je, že nám taková akce pomůže získat šikovné děti, abychom měli šanci vychovat novou volejbalovou generaci.


Nemůžu opominout v našem rozhovoru probrat tvojí SRDCOFFKU, Kemp M.D. Ani letos jsi to nevzdal, i když se do června nevědělo, jestli bude povoleno něco podobného pořádat. Jak bys shrnul všech 12 ročníků?
Kemp je mou srdcovou záležitostí. Člověk se celý rok těší, že uvidí ty zářící oči těch dětí, co se na kemp opakovaně vrací. V Mělníku jich momentálně můžeme mít až 80. Všechno to začalo v Opavě, kdy jsme na tu myšlenku přišli ještě s Milanem Hadravou. Začátky nebyly jednoduché, byl to spíš pionýrský tábor 😊 Prvních 5 ročníků ale bylo fantastických, jeden rok se kempu účastnilo i 110 dětí, doteď nechápu, jak jsme to mohli zvládnout. Nechci se chlubit, ale jsem na kempu obklopen skvělými lidmi a kamarády, ti mi vždy pomůžou. S klidným svědomím mohu říct, že je to jeden z nejlepších kempů v Čechách, zároveň s kempem Luboše Vašiny, ten má taky dlouhou tradici, a teď začal Luboš Staněk s kempy v Dřevěnici, ty mají také kvalitní obsazení.


Zvenku jsem tvůj kemp vnímala jako takovou besídku volejbalových prominentů. Pochlub se, kdo všechno Ti s radostí jezdí nebo jezdil pomáhat. Je to přeci jen výjimečná koncentrace volejbalových osobností, se kterými Tě pojí přátelství.
Máme za sebou už 12 let 😊 Trenérskou sestavu máme jednoznačně nejlepší! Jezdí za námi reprezentanti a reprezentantky, zajímaví hosté. Po boku mám stále Jirku Rejmana, Michala Nekolu, Martina Kopa, Zdeňka Pommera, teď se přidal Petr Zapletal. Moji synové se ho nejdříve účastnili jako hráči, teď už mi také trenérsky pomáhají. Na začátku se ho účastnila Tereza Matuzsková, pak přibyla Míša Jelínková. Je to hodně práce, ale i hodně radosti. Už se zase těším, že potkám lidi, které mám rád a strašně si jich vážím.


Nakonec to vezmu zostra, kdy se vrátíte do Čech 😊?
S manželkou jsme to počítali, jsme ve Francii už 23 let. Mně osobně se už stýská až moc a kdyby bylo jen na mně, tak se vrátím hned. Je to celé o práci, ve Francii mám jméno, v Čechách jsem trénoval jen tři roky v Opavě. Český trenérský rybníček je malý a kluby trenéry často nemění, ani když mají neuspokojivé herní výsledky. Můj nejmladší syn má ještě rok do maturity, takže to ještě rok vydržíme. Už je ale čas vrátit. Chci najít svůj klid, kterého se mi poslední dobou nedostává.